Nikdo nepozoruje svůj vlastní „soumrak“7. Předloni to byli Thukydidovy Dějiny peloponéské války, loni Machiavelliho Florentské letopisy a letos Ammianus Marcellinus a práce Res gestae, která česky vyšla jako Soumrak římské říše. Postupně jsme ale zjistil, že důležitější je pro mě historická perspektiva, kterou přinášejí. Když se ale začtete třeba právě do Ammiana, podobné mantinely mizí. Kvůli Ammianově perspektivě (obdivoval totiž císaře Juliana, který v naší paměti pořád figuruje jako Apostata) v jeho díle ani nelze vidět příběh vzestupu křesťanství.