Film se tváří, že je o svobodě, ale jeho svoboda je sterilní, vyčištěná od čehokoliv nepříjemného. Bez ní by Jízda byla jen tápající trojice na prázdné silnici. Kdyby Jízda byla jídlo, byl by to studený toast s marmeládou – na první pohled jednoduché, ale s překvapivou sladkobolnou chutí. Ti, co v devadesátkách vyrůstali, se v tom filmu poznávají v každém zbytečném kilometru, v každém zahozeném slově. S ní je to napětí – toho, co se možná stane, ale (jak typické pro tento český film) se nakonec nestane.