Zaměstnanec v průmyslu nemá nikoho, kdo by se za něj institucionálně rval (jako v Německu či Skandinávii). Když chybí kolektivní vyjednávání v práci, hledá se zastání v kulturní válce na internetu, proti domnělým nepřátelům. Turek nebo Macinka jsou pro ně „lidský granát”, který hodili do soukolí establishmentu. Filip Turek = Frontman pozornosti a afektu (performer vzteku) Turek je v této architektuře typický „attention engine”: sbírá pozornost, polarizuje, přináší energii „transgrese” a status „říká to nahlas”. Pro mladého muže je Turek důkazem, že „i náš člověk může mít úspěch, respekt, ženy, auto”.